2. kapitola první část

Ráno jsem nemohla dospat. Celou noc se mi o něm zdálo. Bude tam? To bylo to jediné, na co jsem mohla myslet. Co se dělo přes den mám rozmazané, nesoustředila jsem se na to. Asi proto jsem se při vaření řízla. Nakonec jsem se dočkala, byl čas vyrazit k řece. Když jsem si oblékala plavky, byla jsem hrozně nervózní. Třásly se mi ruce. Zapnout si vrchní díl plavek byl pro mě téměř nadlidský výkon. Podařilo se. V rychlosti jsem popadla ručník a utíkala k řece.
                                 
                                                 *       *       *


Na místo jsem dorazila celá udýchaná a rudá ve tváři. Uklidni se. Uklidni se. Říkala jsem si. Nebuď naivní, asi tu nebude. Když se mi uklidnil dech, tedy v rámci možností, vstoupila jsem na místo, kde jsme spolu včera leželi. Nebyl tu. Rozhlédla jsem se po celém travnatém břehu, skále, kamenné hrázi, nebyl tam.