Remercier
Přišel den a slunce zapadlo,
svět potemněl jak mávnutím čaroděje,
v té chvíli mě poprvé napadlo,
ze mě opustila všechna naděje.
Smetla jsem střepy zbylé,
z mého srdce pošlapaného,
sundala směšné růžové brýle,
zmatená vkročila zas do světa reálného.
Já stojím na útesu a hledím v dál,
má mysl touží po temných hlubinách,
on v mém životě hlavní roli hrál,
jen záchranné lano mě drží na nohách.
Tím lanem jsou lidé, přátelé a milovaní,
oni v těžké chvíli řekli „ to přejde”,
když sem si myslela, že je to jen milosrdné lhaní,
začínám věřit, ale bez lásky žít nejde.
já hledám novou naději,
snad pro někoho budu osudová kráska,
a na světě budu mnohem raději
Díky všem co se mnou bolest sdíleli,
i těm co se se mnou řádně opili,
za to, že jste to vydrželi,
a na útesu mě podrželi :D
Žádné komentáře:
Okomentovat