Úvod
Bylo brzké ráno, slunce se teprve začalo prodírat přes
obzor. Otevřela jsem oči a cítila, nesmělé teplo slunečních paprsků na své
tváři. Vstala jsem a přešla k oknu. Nebe bylo zbarvené žlutorůžovými pásky
a ptáčci začali se svými ranními serenádami. Vzduch byl ještě naplněný vůní rosy,
ale bylo v něm cítit ještě něco víc. Zatím jsem ale ještě ani netušila co.
Ještě v pyžamu jsem vyšla ven do zahrady. Sedla jsem si do altánu
obrostlého jasmínem a se zavřenýma očima jsem z plných plic vdechovala
jeho těžkou vůni. Do rukou mě hřál hrnek horkého zeleného čaje a bylo mi fajn.
Byla sem tak klidná a šťastná. V hlavě sem měla jedinou myšlenku, „tuhle
chvíli bych si chtěla uchovat na vždy“.
Žádné komentáře:
Okomentovat